“Jediní lidé, kteří nakonec neuspějí,
jsou ti, kteří se o nic nepokusí.”

David Viscott

Kontroverzní kvóty

Média na podzim přinesla zprávu o návrhu komisařky Redingové, aby ve vedení velkých evropských firem bylo povinně alespoň 40 procent žen (a v případě „ženské“ firmy také mužů). Česká média, naprosto dominovaná muži, tím byla obrovsky pobouřená. Že by se ale najednou do firem dostaly spousty neschopných žen na úkor úžasných mužů určitě nehrozí. Především je nutné vědět, že v České republice by se to týkalo jen několika málo firem.


Autorka návrhu Redingová uvedla, že ženy už ztrácí trpělivost neustálým čekáním na to, až se počty žen naplní postupně samy od sebe, přirozenou cestou. Domnívám se, že má pravdu. Nicméně v České republice (a podobných zemích, které jsou z hlediska rovnosti žen a mužů ve vedoucích pozicích podobně “zaostalé”), bych doporučila začít spíše u sektoru veřejného, a ne soukromého. 

Jednou z možností je změna volebního zákona. Novela už dokonce existuje, byla vypracována před několika lety. Podle ní by politické strany musely dávat na kandidátky určitý počet žen. Například tak, že v každé po sobě jdoucí trojici musí být alespoň jedna osoba opačného pohlaví. Není čeho se obávat – není mi známo, že by se některá ze zemí či politických stran, které kvóty na kandidátních listinách důsledně uplatňují, kvůli tomu zhroutila. Naopak třeba ve Velké Británii, když významně stoupl počet žen v dolní komoře parlamentu díky pozitivním opatřením Labouristů za Tonyho Blaira, si zúčastnění pochvalovali změnu projednávaných témat (najednou se začalo vážně jednat například o záležitostech týkajících se rodin – předškolních zařízení pro děti, situace samoživitelek atp.) i pracovní atmosféry (jednání byla konstruktivnější a zdvořilejší….).

Další možností je zavádění postupných pozitivních opatření ve veřejných institucích. To znamená, že když na určité řídící úrovni chybí jedno či druhé pohlaví, pokud se uvolní místo, pak ze dvou kandidátů například se stejným vzděláním a praxí vyberu přednostně představitele či představitelku onoho „chybějícího pohlaví“. Pozitivní opatření není diskriminační, to výslovně uvádí antidiskriminační zákon.

Já osobně doufám, že se některého druhu tak zvaných pozitivních opatření, kam patří i kvóty, v naší zemi dočkám. A paní komisařce držím v jejím úsilí palce.

Mgr. Michaela Marksová, expertka na problematiku rovných příležitos

VyhledatMapa stránekVytiskni tuto stránkuSdílet tuto stránku › slaďování pracovního a rodinného života pro ženy na trhu práce

© 2018 Insion

Mgr. Radka Fantová

Smetanova 483
436 01 Litvínov

723 664 546

fantova@lvs-litvinov.cz